CD

1. Christoph Bernhard

Aus der Tiefe ruf’ ich, Geistliche Harmonien 8.15

2. Georg Philipp Telemann

Hemmet den Eifer, verbannet die Rache

Kantate am vierten Sonntag nach dem Fest der Heiligen Drei Könige 8.45

3. Johann Sebastian Bach

aria Schafe können sicher weiden

BWV 208,Was mir behagt,ist nur die muntre Jagd (Jagdkantate) 4.09

4.–8. František Ignác Tůma

Partita in d:Andante – Presto – Andante – Menuet – Presto 8.42

9. Wolfgang Amadeus Mozart

aria Scande coeli limina,

KV 34, Offertorium in festo Sancti Benedicti 2.34

10. Willy Burkhard

Magnificat für Sopran und Orgel, op. 64 9.05

11. Miloš Štědroň

In morte dell’ eccellentissimo Monteverde 6.05

12. Miloš Štědroň

Pro obitu Claudio Monteverde 3.02

Téměř všichni skladatelé barokní německé protestantské hudby období baroka byli kantory. Kantoři měli na starosti kromě komponování a provozování chrámové hudby i vyučování žáků chrámových škol hudbě a dalším předmětům, např. latině. Kantáty se provozovaly při bohoslužbě před kázáním a po něm.

Christoph Bernhard (1628–1692), skladatel, zpěvák, hudební teoretik, působil v Drážďanech. Vynikl jako skladatel protestantské duchovní vokální hudby. Aus der Tiefe ruf’ ich na text 130. žalmu pochází ze sbírky duchovních koncertů Geistliche Harmonienz r. 1665.

Georg Philipp Telemann (1681–1767) zakotvil od r. 1721 v Hamburku jako hudební ředitel pěti hlavních kostelů. Zkomponoval 23 ročníků duchovních kantát (1043 kantát!). Kantátu Hemmet den Eifer, verbannet die Rache na 4. neděli po svátku Tří králů zkomponoval v r. 1730. Kolem r. 1700 zveršoval weissenfeldský farář Erdmann Neumeister kantátové texty na základě biblických textů ke kázáním pro všechny neděle a svátky roku. Tuto poezii zhudebnili např.právě G. Ph. Telemann a J. S. Bach.

Johann Sebastian Bach (1685–1750) byl zaměstnán v letech 1708–1717 jako varhaník, člen orchestru a později koncertní mistr na dvoře vévody Wilhelma Ernsta ve Weimaru. Árie Schafe können sicher weiden pochází ze světské kantáty BWV 208, Was mir behagt, ist nur die muntre Jagd (Lovecká kantáta). Skladatel ji zkomponoval v r. 1713 k narozeninám vévody Christiana ze Sachsen-Weissenfelsu, který byl vášnivým lovcem. Výstřední vévoda, který přivedl dvůr do vážné krize, je v textu kantáty nazýván „laskavým křesťanem“ a „dobrým pastýřem“. Bach nikdy neváhal získávat si přízeň šlechty skladbami s věnováním a poníženými služebnými dopisy, pokud doufal, že mu pomohou k lepšímu postavení.

František Ignác Tůma (1704–1774), český skladatel, pedagog, kapelník a hráč na violu da gamba, prožil velkou část svého života ve Vídni, převážně v císařských službách. Po smrti císařovny-vdovy Alžběty Christiny obdržel doživotní penzi a stal se tak jedním z prvních svobodných umělců. Tůmovy partity pro smyčcové nástroje byly určeny pro světské prostředí. Obsahují taneční věty, v případě Partity in d menuet, přičemž autor neopouští zákonitosti barokního kontrapunktu.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) se v útlém dětství proslavil nejen jako klavírní virtuoz, ale zkomponoval i své první skladby – offertorium Scande coeli limina, KV 34, v pouhých 11 letech.

Willy Burkhard (1900–1955), významný švýcarský skladatel, inovátor v oblasti duchovní hudby, byl od r. 1942 učitelem hudební teorie a kompozice na konzervatoři v Zürichu. Magnificat pro soprán a varhany, op. 64, složil v r. 1942.

Miloš Štědroň (1942), současný český skladatel a hudební vědec žijící v Brně, zasáhl do nejrůznějších hudebních žánrů. V koncertní tvorbě se rád inspiruje hudbou starších období. Interpretům věnoval dvě skladby, v nichž reagoval na monteverdiovskou poezii podnícenou v Benátkách smrtí skladatele – jednou v áriiIn morte dell’ eccellentissimo Monteverdea podruhé v třístopém madrigalu Pro obitu Claudio Monteverde. Upomínkou na klíčovou postavu hudebních dějin na rozhraní mezi „starou praxí“ renesance a „novou praxí“ baroka se uzavírá kruh skladeb této nahrávky.